S LÁSKOU MILOVANÉMU VNITŘNÍMU DÍTĚTI

Tlak v hlavě, ani nevíš proč. Snažíš se ho nevnímat, pro práci mu nevěnuješ pozornost, třebaže se svou bolestí o ni hlásí. Slupneš prášek a čekáš, kdy zabere. Konečně úleva! Čas však nemilosrdně plyne a vystřízlivění je znovu tady. Odporné a všechny tvé smysly ovládající - jak delirium tremens. Nikam před ním neutečeš, nikde se neschováš. Je v tobě, ač snažíš se zapomenout. Zase tě dostihne. Znovu a znovu. Konečně se rozhoduješ. Potřebuješ hodně odvahy podívat se na tmavou kouli, která tě pohlcuje...Tentokrát před ní neutíkáš. Naopak. Jdeš jí, byť se strachem, naproti. Vstupuješ a procházíš skrze ni. Máš pocit, že tě zadusí, nemůžeš dýchat... Ale jdeš dál, pořád dál. Vnímáš tmu kolem sebe. A strach. Už to není ta černočerná tma jako na začátku. Jen stíny. A ty nesou předzvěst - někde nablízku je světlo... Jdeš dál a dál. Vše kolem se zvolna prosvětluje. Lépe se dýchá, tlak pozvolna ustupuje. Nakonec mizí. Ve světle vidíš obraz dávno zapomenuté vzpomínky. Vnímáš své blízké. Ti, kteří ti měli dát jistotu a bezpečí. Vidíš, že je vše naopak. Jsi to ty, kdo cítí sílu a potřebu jim pomoci. Neseš si ten pocit s sebou. Celý život. Obavu, že oni to nezvládnou. Bolest na srdci z toho, jak si ubližují. Bereš je za ruce a uvědomuješ si, jak moc je miluješ. A světlo, kterým záříš, dáváš i jim. Tak tu stojíte spolu. Ve světle a lásce vnímáte svá uzdravení. Slzy štěstí ti dávají tušit sílu odpuštění. Děkuješ za tento nádherný okamžik. Tolik důležitý pro všechny další... kdo je vnitřní dítě: http://www.svetlovnas.eu/?p=744