Jsem v přítomnosti. Tady a teď.
Minulost je pryč a už ji nezměním.
Budoucnost. Nevím, jaká bude. Ale mohu si ji stvořit. Tady a teď. Tím, jak žiju, jak myslím. Svým myšlenkám dávám energii svojí pozorností. A těmi pak tvořím. Pokud k sobě pustím strach, zasévám jej do budoucnosti. Čím víc na něj myslím, tím víc jej posiluji a přivolávám.
Není nic jednoduššího než přepólovat v sobě náboj našich myšlenek do pozitivna. Namísto věty "co když nezvádnu zkoušku" přehodím výhybku a oznámím sobě "děkuji, že mám čas se dobře připravit na zkoušku". Změním energii myšlenky na tvořivou sílu, která mi přinese přesně to, po čem toužím.
Jak jednoduché! A přesto někdy tak složité...
V pravý přítomný okamžik ke mně přichází přesně to, co právě potřebuji.
Ďakujem Evičko
(Oľga, 31. 10. 2013 11:44)