8. DÍL - EDFU, CESTA POROZUMĚNÍEgyptská civilizace vedená kněžími Školy mystérií Hórova oka byla založená na základním předpokladu, že duše člověka se opakovaně vtěluje a prochází procesem zdokonalení od původního, animálního stavu až k dosažení moudrosti a nesmrtelnosti. Tato evoluční cesta má 7 stádií, určených stupněm získané moudrosti, vibrační frekvencí a množstvím vitální energie, kterou dokáže jedinec vytvářet. Moudrost získaná v pravdách, které si člověk ověřil ve všech svých předchozích životech, mu dává více prostoru pro duševní klid a zvyšuje tak jeho vibrační frekvenci. Množství vitální energie, kterou dokáže vyrobit jeho neurální systém, se postupně zvyšuje. Postupuje také výše v systému sedmi čaker, nacházejících se podél jeho páteře, a stejným tempem roste i jeho aura, čili jeho elektromagnetické pole. Okolnosti, kterým člověk čelí, procesy, kterými musí projít, navrhl v dokonalém souladu Bůh. Egypťané se domnívali, že energie proudící od Boha nabývá různých podob a určuje procesy,kterými každá duše prochází. Vesmír je továrnou na vědomí, předmětem lineárních procesů. Země se otáčí kolem zářivého stroje, kolem Slunce, od něhož získává energii. Celá sluneční soustava se otáčí kolem centrálního slunce galaxie, dalšího zdroje energie. Egypťané zjistili, že během tohoto cyklu trvajícího 25.920 let a který nazvali kosmický rok, přijímá sluneční soustava energii od ostatních zářících těles vytvářejících různá silová pole. Tento cyklus rozdělili do 12 částí, na 12 sil, které Země přijímá během 2160 let, kdy musí projít jedním sektorem. Každá síla člověku předkládá jiné situace, které musí řešit.Všechny síly jsou součástí procesu zdokonalování vědomí. Egypťané pojmenovali tyto nebeské energie jako neteri. Každé z nich přidělili symbolickou figuru, aby je mohli snadněji identifikovat a uctívat. SETH A OSIRISJejich kultura byla orientována k nebi a jejich společenské procesy se řídily podle hvězd. Kněží věděli, že čím déle budou přijímat energii z jedné hvězdy nebo jednoho souhvězdí, tím lépe pro člověka. Proto se tolik zajímali o hvězdy umístěné nad rotační osou země, o polární hvězdy, které zůstávají na tom samém místě po tisíce nocí v konkrétním souhvězdí. V době, kdy noc považovali za smrt, znamenal fakt, že tyto hvězdy svítí neustále na jednom místě oblohy, že jsou obdařeny mocí, která vládne nad temnotou a nad silami zla přinášejícími smrt a katastrofy. Síly, které způsobovaly v životě lidí to největší utrpení, vedl Bůh jménem Seth, předchůdce dnešního satana. Seth, pán temnot, síla, která oslabuje rozvoj člověkaa obrací ho k jeho živočišným vášním, čímž ho udržuje v ignoranci, hrál velmi důležitou roli v egyptské mytologii. To on vedl člověka na scestí, provokoval jeho agresivitu, jež přinášela jenom bolest, utrpení, úzkost a strach. Tyto impulsy člověka zcela ovládly, naplnily ho bolestí, ale zároveň ho donutily hledat štěstí. Člověk pochopil, že agresivním přístupem ubližuje jen sám sobě, proto se změnil a síla světla ozářila jeho vědomí.Síly, které podněcovaly člověka ke změně, k hledání klidu a porozumění, vedl další symbolický vládce zvaný Osiris. Osiris, pán světla, moc, která vede člověka ke spiritualitě a lásce mnoha životy a těžkými podmínkami. Ve vesmíru plném kontrastů, protilehlých pólů dochází ke vzájemné konfrontaci Setha s Osiridem. Temnota svádí boj se světlem, aby utvářela lidské vědomí a přinutila ho uvědomit si důležitost neutrality. Neutralita neprodukuje protichůdnou sílu, která člověka oslabuje. Neutralita je základem supravodivosti, fyzikálního principu, který dodnes prozkoumáváme. Neutralita v sobě obsahuje respekt k ostatním,promlouvá k člověku, aby neztratil svoji víru a vysvětluje mu, že z těžkých okolností se má poučit. Neutralita popisuje, jak funguje vesmír, přiznává, že vše je dokonalé a má milující účel, protože to navrhl Bůh, který je láska. Člověk se k neutralitě propracuje na konci cyklu svých reinkarnací, kdy si ověří všechny pravdy vesmíru, kdy se jeho duše znovu narodí a dosáhne osvícení. Tento okamžik je symbolizován Hórem, zlatým jestřábem, který vše vidí a vše ví, létá nad všemi protiklady vesmíru a materiálními věcmi, protože nevyvolává odpor. Hór je symbolem permanentního, nesmrtelného vědomí a respektujícího v harmonii žijícího člověka, který má přístup ke všem svým silám a věčnému klidu. V této harmonii dochází na Zemi 4x do roka, během slunovratů a rovnodenností, kdy den a noc trvají stejně. CHRÁM V EDFUV Edfu Egypťané postavili chrám na oslavu zrození Hóra, kde chtěli studovat poslední okamžiky procesu evoluce. Jeho osa a vstup jsou orientovány k místu, kde slunce vychází o letním slunovratu. Téměř všechny egyptské náboženské komplexy mají dva chrámy a dvě astronomické observatoře, jednu solární a druhou lunární, jejichž vstupy byly vůči sobě vymezeny 90° úhlem. Díky tomu mohli současně pozorovat hvězdu, kterou chrám uctíval, a slunce, nejbližší zářivou sílu ve dny, kdy docházelo ke změně ročního období, kdy se pro všechny živočichy na Zemi měnily klimatické podmínky. V Dendeře a Edfu byly vstupy do chrámy orientovány k jasné hvězdě oznamující východ slunce, které o chvíli později vyšlo na stejném místě. Chrámy v Edfu a Dendeře jsou dvojčata, observatoře, jež se doplňují a mají sloužit k zaznamenávání oblohy nad severním a jižním pólem. Díky důslednému pozorování polárních hvězd si mohli povšimnout jakékoliv změny ve sklonu zemské osy. Toto naklonění má vliv na změnu ročních období, na slunovraty a rovnodennosti, na klima na naší planetě. Studium těchto hvězd a jejich vztahu k Slunci a dalším hvězdám bylo velmi důležité. Každá odchylka v jejich obvyklé trase totiž oznamovala velké změny pro člověka. Byly to osudové hvězdy přinášející velké změny. Chrámy od sebe dělil přesně 1° severní šířky. Dendera leží na 26° a Edfu na 25° severně od zemského rovníku. Díky tomu mohli kněží zaznamenávat pro ně tak významné pohyby hvězd, které popisovaly vztahy mezi souhvězdími a energie, jež ovládaly evoluční cestu člověka.Změna věků z jednoho zodiakálního znamení v druhé určovala fáze, ve kterých kněží odhalovali tajemství vesmíru, přesouvali hlavní město říše a dokonce měnili jména jejich faraónů. Ve všech chrámech byl hlavní vstup nasměrován k části oblohy, kde se pohybovala jedna z hvězd, ohňů na obloze, jejíž pohyb musel být pečlivě zaznamenáván. Hórův chrám v Edfu, byl orientován k jižnímu pólu, ke hvězdě Canopus. Chrám Hathory v Dendeře byl naopak otočen k severnímu pólu a ke hvězdě Alfa Draconis. V Hórově chrámu v Edfu se oslavovalo jeho zrození 3 měsíce po letním slunovratu. V Hathořině chrámu se slavilo obnovení života a plodnost způsobená záplavami na Nilu o letním slunovratu. Druhý chrám v Dendeře zasvěcený bohyni Isis byl obrácen k Síriovi, její personifikaci na obloze. Východ Síria o letním slunovratu oznamoval příchod záplav na Nilu a za úsvitu oznamoval východ slunce. Příchod záplav znamenal konec egyptského solárního roku a v Dendeře začali oslavovat bohyni Hathor, sílu, jež obnovuje život a také Isis, sílu přinášející vodu, tak důležitou pro Egypt.O tři měsíce později se nad chrámem Nephtys v Edfu, ze kterého se dnes dochovaly jen základy, objevila hvězda Procyon, oznamující čas setby a z úsvitu oznamovala východ slunce v den podzimní rovnodennosti. Hvězdy určovaly, kdy přijdou záplavy na Nilu, kdy sít a kdy sklízet. Stanovily egyptský kalendář. Stejně jako tyto dva chrámy, jsou i tyto dvě hvězdy úzce spojené. Sirius patří do souhvězdí Velkého psa a Procyon do souhvězdí Malého psa. Tyto hvězdy jsou sestry, stejně jako Isis a Nepthys, manželky Osirida a Setha, pána temnot. V řecké mytologii představují orionovy psy, které ho věrně následují po nebi. Odtud je odvozeno i pojmenování pro jejich souhvězdí. V oba tyto dny pořádaly oba chrámy společné procesí. 21. června o letním slunovratu byl na terase chrámu v Dendeře zapálen nový oheň pro Egypt. Tím začal nový rok. 21. září v den podzimní rovnodennosti slavili v Edfu početí Hóra. A 21. března v den jarní rovnodennosti jeho narození. Z Dendery připlula do Edfu zlatá loď se sochou bohyně Hathor. Tento obřad se nazýval Svátek nádherného setkání, kdy Hathor, bohyně života, oslavovala v Edfu vyvrcholení procesu, který uvedla do pohybu. Hvězdy a slunce plují po horizontu v symbolických lodích. Sochy představují tři jednotlivé hvězdy, např. sochy Isis a Hathor byly po Nilu dopravovány z jednoho chrámu do druhého ve zlatých lodích. Starověký Hórův chrám v Edfu, který Řekové pojmenovali Apolinópolis Magna začal v roce 237 př.n.l. přestavovat faraón Ptolemaios III., jeden z makedonských králů, který vládl nad Egyptem jako pokračovatel Alexandra Velikého. Práce trvaly 180 let a byly dokončeny v roce 57 př.n.l. za vlády Ptolemaia XII., otce královny Kleopatry, která byla poslední vládkyní v Egyptě, než se stal římskou provincií. Na reliéfech jsou znázorněni cizozemští králové vzdávající poctu egyptským bohům. Tímto způsobem si chtěli zajistit oddanost lidu a legitimizování své moci. Obyvatelé Edfu žili na území, které patřilo pod náboženský komplex, jeho vnější hradby zmizely před dávnými lety, většina staveb byla zničena. Ale chrám zasvěcený Hórovi, zlatému jestřábovi, zůstal nedotčen. Přestavěli ho Ptolemaiovci na místě nedaleko Nilu, kde stával původní chrám. Chrámy orientované k určité hvězdě byly užitečné asi 300 let, protože poté pohyb sluneční soustavy přesunul hvězdu z ohniska pozorování. To znamenalo, že celý chrám musel být rozložen a znovu postaven. Jeho osa se posouvala asi o 4°. Proto v základech nových chrámů nalezneme původní kameny, jakoby kněží jen otáčeli dalekohled. Ale solární chrámy jsou jiné, protože úhel mezi rovníkem a ekliptikou Slunce se posouvá o 1° každých 7000 let. Solární chrámy orientované k bodu na horizontu, kde v konkrétní den vycházelo slunce, zůstávaly na svém místě po tisíce let. Osa chrámu je orientovaná 86,5° na jihovýchod. Tam, 28° nad horizontem, téměř každou noc vycházel nad jižním pólem Canopus. Je to po Síriovi druhá nejjasnější hvězda na obloze. Canopus, Alfa Carina, vzdálená 74.000 světelných let od Země je nejjasnější hvězdou souhvězdí lodního kýlu, dříve známého jako Argo navis neboli kýl lodi Argo, na níž se Iáson spolu s argonauty plavil za Zlatým rounem. Dvě věže ve fasádě chrámu vymezovaly jižní polární hvězdu. Věže jsou svými přesnými zrcadlovými obrazy včetně vytesaných reliéfů. Symbolizují symetrii v asymetrickém vesmíru, která umožňuje pohyb. V čele stojí faraón se žezlem a hrozí nepřátelům Egypta. Tento symbol se v egyptské historii častokrát opakuje. Na překladu je znázorněn okřídlený disk se dvěma hady. Hieroglyfy na věžích popisují krajinu s horami rámujícími slunce. Pylon nebo fasáda je 35 m vysoká, tedy jako deseti patrová budova a doplňují ji 4 velmi vysoké sloupy s dlouhými jasně zbarvenými vlajkami vlajícími ve vzduchu. Když projdeme vstupem, dostaneme se na otevřené nádvoří se sloupových ochozem zakrytým střechou a tvořeným 32 sloupy s hlavicemi ozdobenými květinami různých tvarů a velikostí. Na vnitřní fasádě obrácené do nádvoří jsou stejné symetricky rozmístěné reliéfy postav jako v zrcadle. Jen jejich symbolické čelenky jsou odlišné. Vyzdobená fasáda a kolonáda propůjčují nádvoří perfektně symetrický tvar. Stavba působí velmi harmonicky. Sem chodili žáci na své hodiny. Scény vytesané na stěnách vysvětlují evoluční proces člověka, jeho vztah k silám na nebi, boj mezi duchem a hmotou, jenž nám umožňuje najít pravdu v protikladech.EXISTUJE JEN JEDNO VĚDOMÍ – DŮKAZ: PALMAV době Školy mystérií Hórova oka se tady nacházela nádherná zahrada, na níž žáci prováděli různá cvičení, aby si na vlastní kůži ověřili, co je jejich učitelé naučili. Získali tolik znalostí, kolik odpovídalo jejich hladině vědomí. Učitel mysticismu je učil hlavní nauce chrámu, pochopení důležitosti neutrality v bipolárním světě. Zjistili, že dokážou vlastní vědomí přeměnit v univerzální vědomí. Pochopili potřebu vesmíru založeného na kontrastech, které vytvářejí situace a procesy v nichž můžeme uplatnit naši svobodnou vůli. Každý život nám dovoluje poznat jiné místo, jinou rodinu, jiné zdravotní podmínky a jiný blahobyt. Čelíme různým situacím a můžeme se dopustit různých omylů. Seth popírá vědomí člověka prostřednictvím omylů, kterých se dopustí ve svých mnoha reinkarnacích. Porovnáváním důsledků svých činů dospívá k pochopení a odlehčení mysli. Naučili se vnímat vitální principy ostatních živočichů a pochopili, že ve vesmíru existuje pouze jedno vědomí. Ověřili si to před jednou palmou v zahradě chrámu, kde se soustředili tak dlouho, dokud necítili v jejích listech vítr. Zjistili, že když se úplně odhmotní, spojí se s vnější hmotou. Čas pro ně přestal existovat a jejich vědomí se spojilo s rostlinou a zaujalo stejný prostor. Učitelé jim říkali, že koncentrace začíná jako intelektuální cvičení,soustředění se na rostlinu a přemýšlení, co o ní všechno vědí. Rozum pročistí mysl, hloubá, porovnává a analyzuje, dokud nedefinuje charakteristiky, které proměňují bytí v rostlinu. Zjistili, že jakmile se dozvědí všechno o předmětu jejich zájmu, intelektuální práce je u konce. Poté přistoupili k druhé fázi koncentrace. Využili svoji intuici a smysly, aby vnímali vše související s palmou. Vnímali její tvar, pozorovali její barvu, čichali a ochutnávali. Poslouchali její vnitřní hlas. V poslední fázi prováděli duchovní cviky na koncentraci. Už o palmě nepřemýšleli, ani nevnímali její tvar a zkoušeli se přenést do jiné bytosti. V tomto stádiu jejich ego zmizelo a žáci objevili své vyšší já. Čas zmizel. Ticho rozšířilo jejich vědomí. Jejich paže se proměnily ve větve a vnitřní klid zaplavil jejich prázdnotu. Tímto způsobem mohli zvyšovat svoji vitální energii, svoji vibrační frekvenci spolu s ostatními kolegy na stejné hladině vědomí. Nacházeli se ve stejné fázi na cestě reinkarnacemi. Vnitřní fasáda chrámu otočená do nádvoří je velmi podobná fasádě v Dendeře. Jejich ústřední styl je velmi podobný. Oba chrámy byly přestavěny podle plánů Imhotepa, architekta Sakkáry. Stěna mezi sloupy filtruje světlo a dovoluje mu vstoupit do chrámu jen úzkým otvorem. Uvnitř chrámu tedy panuje polotma, ideální pro pozorování hvězd. Dvě ohromné sochy Hóra, jestřába s dvojí korunou Egypta, lemovaly vstup do sloupovité Haly života. Dnes tu zůstala jen jedna socha z černé žuly. Když vstupujeme do Haly života, okamžitě pocítíme změnu teploty a klidnou atmosféru. 12 masivních sloupů podpírá strop, který nikdy nebyl vyzdoben. V této hale, jež sloužila k denní práci žáků, vytvářejí vysoké sloupy s nádhernými hlavicemi pocit rovnováhy a trvalosti. Stejně jako v Dendeře, i zde se nachází malá místnůstka, kde uchovávali papyry, se kterými pracovali písaři, a také ty, jenž sloužily k výuce žáků.ÚROVNĚ VĚDOMÍPrvní úrovní cesty evoluce je khabit neboli čas temného stínu, kdy je člověk prakticky zvířetem. Chová se jako neklidná bytost s nekontrolovatelnými vášněmi a automatickými instinktivními reakcemi. Jeho chování je plné nenávisti, zloby a divokých instinktů a jeho výsledkem jsou jen úzkost, utrpení, samota a neštěstí. Po mnoha životech je konečně unaven tímto utrpením a pochopí, že ubližováním ostatním provokuje pouze vlastní neštěstí. Poté jeho duše postoupí do druhé úrovně vědomí zvané ba neboli čas světlého stínu. Zde člověk objeví svoje pocity a naučí se milovat, ale ještě neovládá svoje emoce. Pořád je pro něj život peklem. Když dosáhne třetí úrovně neboli času dýchajícího srdce, dostane se do opačného extrému. Projeví se v osobu neustále myslící na druhé, řešící jejich problémy a ulevující ostatním od bolesti. Ani to ho nenaplňuje štěstím. Jeho klid závisí na ostatních lidech, ale on je nerespektuje. Chce měnit jejich životy tak, jak myslí, že je to správné. Tento přístup ústí v konfrontaci jeho přesvědčení s názory druhých, které on ale nerespektuje. Když prožívá těžké situace, ze kterých by se měl poučit, myslí si, že je to nefér, protože sám sebe vidí jako dobrého člověka, který žije jen pro druhé.Zadními dveřmi se dostaneme do Haly zjevení, kudy vynášeli zářivou sochu Hóra ve zlaté lodi ze stínu jeho svatyně a používali ji při obřadech a procesích. Propojení tohoto chrámu s chrámem v Dendeře je také patrné v dekoraci sloupů. V jejich hlavicích se objevuje postava bohyně. Nalevo se nachází místnost, kde byly přijímány obětiny. Nachází se tam také místnost, kde se připravovalo a skladovalo kadidlo. Napravo je hala čistoty, kterou používali kněží při svých každodenních rituálech očisty. Dveře z ní ústí k jezírku a studni. Kněží si své žáky vybírali mezi těmi, kdo byli nejvíce plni respektu a starostlivosti a kteří vykazovali alespoň třetí úroveň vědomí. Dali jim informace a naučili je, jak si je mají ověřit. Naučili je zvyšovat hladinu jejich vibrací. Nejprve se učili ovládat své instinkty, strach ze smrti, obranné a agresivní sklony. Museli absolvovat vysoce nebezpečné situace. Naučili se věřit ostatním. Po několika letech se naučili ovládat svoje emoce, touhy a potěšení a pochopili, že jejich tělo je součástí vesmíru, ale na jiné úrovni. Aby to mohli pochopit navštívili chrámy v Kom Ombo, Philae, Der el Bahrí a v Luxoru. Tak se dostali na čtvrtou hladinu vědomí - sekhem - a připojili se k lidem, kteří se narodili na této hladině, ke kterým je dovedl učitel míry. Naučil je, jak jméno a čísla určují tvary všeho. V chrámech, jakými byla např. Dendera se stali kabirím, měřiteli oblohy a učili se, jak cykly hvězd ovlivňují člověka a také o základních silách, o vibrační frekvenci tónu F, o zlatém řezu a květu života. Z Haly zjevení se dostaneme do chodby se schodišti navrženými stejně jako v Dendeře. S točitým schodištěm napravo a přímých schodištěm nalevo vedoucími na terasu. Procesí s Hórovou lodí vystoupalo po točitém schodišti na terasu a počkalo na východ slunce v den rovnodennosti. Po 4000 let zaznamenávali pohyb hvězdy Canopus nacházející se nad jižním pólem. Při obřadech na terase přijímali speciální energii rovnodennosti a oslavovali schopnost člověka dosáhnout neutrality.
Žáci neměli povolený přístup do ostatních místností chrámu. Jen kněží mohli procházet chodbou do předpokoje a do svatyně zlaté lodi, kde uchovávali přenosný svatostánek používaný při procesí. V této kapli se nachází moderní reprodukce, která nám přibližuje velikost a tvar původní lodi (najít obr. Lodi ve svatyni Edfu). Předpokoj obětin vedl do tzv. Čisté kaple, otevřené kaple, kde sochy základních sil vesmíru, přijímaly sluneční záření a obnovovaly tak svoji energii. Na stěnách chrámu se nachází mnoho reliéfů objasňujících tajemství vesmíru, důvod reinkarnace, způsob, jak se dostat na konec cesty a stát se nadčlověkem. Na jednom reliéfu faraón Ptolemaios IV. obklopený platanem, stromem života, dalším symbolem bohyně Hathor, dostává od Hóra palmu se svým osudem, s lekcemi, které se ve svých reinkarnacích musí naučit, aby dosáhl osvícení. Na druhé straně stojí Nekhbet, jež mu předává jeho bezprostřední osud, ten, který zažije v tomto životě jako faraón. Egyptská civilizace byla založena na reinkarnací jako procesu získání a ověření vesmírných pravd. Duše člověka se vtěluje, aby se poučila z důsledků svých rozhodnutí a pomaloučku se proměňovala ve flexibilní a moudrou bytost, až se nemá čemu více učit a jeho duše je osvícena. Z vnější světelné strany až k temné svatyni se podlahy chrámů postupně zvyšovaly, aby kněží při ceremoniích mohli pozorovat část oblohy přes hlavy svých žáků. Svatyně je nezávislou místností uvnitř chrámu obklopenou dalšími prostory. Slunce sem dopadá světlíky a ozařuje původně barevné stěny. V hlubokém nitru chrámu se nachází svatyně, kde kdysi stál naos, granitová schránka ukrývající sochu Hóra, symbolu spirituálního znovuzrození a okamžiku, kdy se člověk proměňuje v nadčlověka. Tento okamžik představuje zrození Hóra. Kolem svatyně se nacházejí reliéfy odkazující k okamžiku osvícení.Když člověk dojde k porozumění, stane se z něj respektující a spravedlivá bytost, která přijímá všechny situace jako dokonalé a to i ty nejbolestivější, protože zvyšují pochopení toho, kdo jimi prochází. Zlý člověk se stává dobrým, dobrý spravedlivým a spravedlivý moudrým. V tomto okamžiku se dostaví osvícení. Duše se znovu narodí, ukončí se cyklus reinkarnací na této úrovni a cesta zdokonalení se posouvá do vyšší hierarchie. Muž, který se narodí jako tělesný, se obrodí jako duše. Končí jeho evoluce z původní animální fáze k fázi věčné spirituality, z dočasného v trvalé vědomí, ze smrtelnosti v nesmrtelnost. Trvalá láska v jeho myšlenkách, slovech a očích způsobená tímto porozuměním, donutí ego i cyklus reinkarnací zmizet. Svatyně je obklopená kaplemi zasvěcenými principům a silám podílejícím se na evoluci vědomí. Osiridova kaple mohla být snadno rozpoznána lidmi, kteří neměli dovolen přístup do chrámu, ale znali reliéfy na vnější straně. Proto se mohli přiblížit a zanechat zde svoje dary. Další kaple patří Khonsuovi, synovi Mut, ženské charakteristice jediného Boha a Amon-Ra, maskulinního principu. Jejich spojením vzniklo lidské vědomí. Khonsu je jméno nově zrozeného vědomí, když začíná svou evoluční pouť. V kapli Amon-Ra, stvořitele vědomí, se nacházejí informace o procesu evoluce. Další kaple je zasvěcená devíti fundamentálním silám. Centrální kaple je zasvěcená Hórovi. Na jejích stěnách je vyobrazeno poznání ústící v osvícení, poslední fázi reality. Do tohoto chrámu vstupovali žáci na čtvrtém stupni vědomí, jen málo z nich dosáhlo pátého stupně – sahu. Zde se učili o smyslu cyklu reinkarnací, pochopili význam neutrality. Pak pokračovali ve své cestě zdokonalování a odpluli do Karnaku, do chrámu lidského vědomí, kde hledali moudrost skrz umění a poznávání nevědomí a odhalovali řetězec svých reinkarnací. Naučili se žít v lásce a pochopili, že jednoho dne všichni lidé dosáhnou duchovního znovuzrození a osvícení a otevřou tak bránu k další úrovni vesmíru.http://okemboha.mysteria.cz/8dil.htm
Téměř všechny egyptské náboženské komplexy mají dva chrámy a dvě astronomické observatoře, jednu solární a druhou lunární, jejichž vstupy byly vůči sobě vymezeny 90° úhlem. Díky tomu mohli současně pozorovat hvězdu, kterou chrám uctíval, a slunce, nejbližší zářivou sílu ve dny, kdy docházelo ke změně ročního období, kdy se pro všechny živočichy na Zemi měnily klimatické podmínky. V Dendeře a Edfu byly vstupy do chrámy orientovány k jasné hvězdě oznamující východ slunce, které o chvíli později vyšlo na stejném místě. Chrámy v Edfu a Dendeře jsou dvojčata, observatoře, jež se doplňují a mají sloužit k zaznamenávání oblohy nad severním a jižním pólem.
Díky důslednému pozorování polárních hvězd si mohli povšimnout jakékoliv změny ve sklonu zemské osy. Toto naklonění má vliv na změnu ročních období, na slunovraty a rovnodennosti, na klima na naší planetě. Studium těchto hvězd a jejich vztahu k Slunci a dalším hvězdám bylo velmi důležité. Každá odchylka v jejich obvyklé trase totiž oznamovala velké změny pro člověka. Byly to osudové hvězdy přinášející velké změny. Chrámy od sebe dělil přesně 1° severní šířky. Dendera leží na 26° a Edfu na 25° severně od zemského rovníku. Díky tomu mohli kněží zaznamenávat pro ně tak významné pohyby hvězd, které popisovaly vztahy mezi souhvězdími a energie, jež ovládaly evoluční cestu člověka.
Změna věků z jednoho zodiakálního znamení v druhé určovala fáze, ve kterých kněží odhalovali tajemství vesmíru, přesouvali hlavní město říše a dokonce měnili jména jejich faraónů. Ve všech chrámech byl hlavní vstup nasměrován k části oblohy, kde se pohybovala jedna z hvězd, ohňů na obloze, jejíž pohyb musel být pečlivě zaznamenáván. Hórův chrám v Edfu, byl orientován k jižnímu pólu, ke hvězdě Canopus. Chrám Hathory v Dendeře byl naopak otočen k severnímu pólu a ke hvězdě Alfa Draconis. V Hórově chrámu v Edfu se oslavovalo jeho zrození 3 měsíce po letním slunovratu. V Hathořině chrámu se slavilo obnovení života a plodnost způsobená záplavami na Nilu o letním slunovratu.
Druhý chrám v Dendeře zasvěcený bohyni Isis byl obrácen k Síriovi, její personifikaci na obloze. Východ Síria o letním slunovratu oznamoval příchod záplav na Nilu a za úsvitu oznamoval východ slunce. Příchod záplav znamenal konec egyptského solárního roku a v Dendeře začali oslavovat bohyni Hathor, sílu, jež obnovuje život a také Isis, sílu přinášející vodu, tak důležitou pro Egypt.
O tři měsíce později se nad chrámem Nephtys v Edfu, ze kterého se dnes dochovaly jen základy, objevila hvězda Procyon, oznamující čas setby a z úsvitu oznamovala východ slunce v den podzimní rovnodennosti. Hvězdy určovaly, kdy přijdou záplavy na Nilu, kdy sít a kdy sklízet. Stanovily egyptský kalendář.
Stejně jako tyto dva chrámy, jsou i tyto dvě hvězdy úzce spojené. Sirius patří do souhvězdí Velkého psa a Procyon do souhvězdí Malého psa. Tyto hvězdy jsou sestry, stejně jako Isis a Nepthys, manželky Osirida a Setha, pána temnot. V řecké mytologii představují orionovy psy, které ho věrně následují po nebi. Odtud je odvozeno i pojmenování pro jejich souhvězdí. V oba tyto dny pořádaly oba chrámy společné procesí. 21. června o letním slunovratu byl na terase chrámu v Dendeře zapálen nový oheň pro Egypt. Tím začal nový rok. 21. září v den podzimní rovnodennosti slavili v Edfu početí Hóra. A 21. března v den jarní rovnodennosti jeho narození.
Z Dendery připlula do Edfu zlatá loď se sochou bohyně Hathor. Tento obřad se nazýval Svátek nádherného setkání, kdy Hathor, bohyně života, oslavovala v Edfu vyvrcholení procesu, který uvedla do pohybu. Hvězdy a slunce plují po horizontu v symbolických lodích. Sochy představují tři jednotlivé hvězdy, např. sochy Isis a Hathor byly po Nilu dopravovány z jednoho chrámu do druhého ve zlatých lodích.
Starověký Hórův chrám v Edfu, který Řekové pojmenovali Apolinópolis Magna začal v roce 237 př.n.l. přestavovat faraón Ptolemaios III., jeden z makedonských králů, který vládl nad Egyptem jako pokračovatel Alexandra Velikého. Práce trvaly 180 let a byly dokončeny v roce 57 př.n.l. za vlády Ptolemaia XII., otce královny Kleopatry, která byla poslední vládkyní v Egyptě, než se stal římskou provincií. Na reliéfech jsou znázorněni cizozemští králové vzdávající poctu egyptským bohům. Tímto způsobem si chtěli zajistit oddanost lidu a legitimizování své moci.
Obyvatelé Edfu žili na území, které patřilo pod náboženský komplex, jeho vnější hradby zmizely před dávnými lety, většina staveb byla zničena. Ale chrám zasvěcený Hórovi, zlatému jestřábovi, zůstal nedotčen. Přestavěli ho Ptolemaiovci na místě nedaleko Nilu, kde stával původní chrám. Chrámy orientované k určité hvězdě byly užitečné asi 300 let, protože poté pohyb sluneční soustavy přesunul hvězdu z ohniska pozorování. To znamenalo, že celý chrám musel být rozložen a znovu postaven. Jeho osa se posouvala asi o 4°. Proto v základech nových chrámů nalezneme původní kameny, jakoby kněží jen otáčeli dalekohled.
Ale solární chrámy jsou jiné, protože úhel mezi rovníkem a ekliptikou Slunce se posouvá o 1° každých 7000 let. Solární chrámy orientované k bodu na horizontu, kde v konkrétní den vycházelo slunce, zůstávaly na svém místě po tisíce let. Osa chrámu je orientovaná 86,5° na jihovýchod. Tam, 28° nad horizontem, téměř každou noc vycházel nad jižním pólem Canopus. Je to po Síriovi druhá nejjasnější hvězda na obloze. Canopus, Alfa Carina, vzdálená 74.000 světelných let od Země je nejjasnější hvězdou souhvězdí lodního kýlu, dříve známého jako Argo navis neboli kýl lodi Argo, na níž se Iáson spolu s argonauty plavil za Zlatým rounem.
Dvě věže ve fasádě chrámu vymezovaly jižní polární hvězdu. Věže jsou svými přesnými zrcadlovými obrazy včetně vytesaných reliéfů. Symbolizují symetrii v asymetrickém vesmíru, která umožňuje pohyb. V čele stojí faraón se žezlem a hrozí nepřátelům Egypta. Tento symbol se v egyptské historii častokrát opakuje. Na překladu je znázorněn okřídlený disk se dvěma hady. Hieroglyfy na věžích popisují krajinu s horami rámujícími slunce. Pylon nebo fasáda je 35 m vysoká, tedy jako deseti patrová budova a doplňují ji 4 velmi vysoké sloupy s dlouhými jasně zbarvenými vlajkami vlajícími ve vzduchu. Když projdeme vstupem, dostaneme se na otevřené nádvoří se sloupových ochozem zakrytým střechou a tvořeným 32 sloupy s hlavicemi ozdobenými květinami různých tvarů a velikostí. Na vnitřní fasádě obrácené do nádvoří jsou stejné symetricky rozmístěné reliéfy postav jako v zrcadle. Jen jejich symbolické čelenky jsou odlišné. Vyzdobená fasáda a kolonáda propůjčují nádvoří perfektně symetrický tvar. Stavba působí velmi harmonicky. Sem chodili žáci na své hodiny. Scény vytesané na stěnách vysvětlují evoluční proces člověka, jeho vztah k silám na nebi, boj mezi duchem a hmotou, jenž nám umožňuje najít pravdu v protikladech.
EXISTUJE JEN JEDNO VĚDOMÍ – DŮKAZ: PALMA
V době Školy mystérií Hórova oka se tady nacházela nádherná zahrada, na níž žáci prováděli různá cvičení, aby si na vlastní kůži ověřili, co je jejich učitelé naučili. Získali tolik znalostí, kolik odpovídalo jejich hladině vědomí. Učitel mysticismu je učil hlavní nauce chrámu, pochopení důležitosti neutrality v bipolárním světě. Zjistili, že dokážou vlastní vědomí přeměnit v univerzální vědomí. Pochopili potřebu vesmíru založeného na kontrastech, které vytvářejí situace a procesy v nichž můžeme uplatnit naši svobodnou vůli. Každý život nám dovoluje poznat jiné místo, jinou rodinu, jiné zdravotní podmínky a jiný blahobyt. Čelíme různým situacím a můžeme se dopustit různých omylů. Seth popírá vědomí člověka prostřednictvím omylů, kterých se dopustí ve svých mnoha reinkarnacích. Porovnáváním důsledků svých činů dospívá k pochopení a odlehčení mysli. Naučili se vnímat vitální principy ostatních živočichů a pochopili, že ve vesmíru existuje pouze jedno vědomí.
Ověřili si to před jednou palmou v zahradě chrámu, kde se soustředili tak dlouho, dokud necítili v jejích listech vítr. Zjistili, že když se úplně odhmotní, spojí se s vnější hmotou. Čas pro ně přestal existovat a jejich vědomí se spojilo s rostlinou a zaujalo stejný prostor. Učitelé jim říkali, že koncentrace začíná jako intelektuální cvičení,soustředění se na rostlinu a přemýšlení, co o ní všechno vědí. Rozum pročistí mysl, hloubá, porovnává a analyzuje, dokud nedefinuje charakteristiky, které proměňují bytí v rostlinu. Zjistili, že jakmile se dozvědí všechno o předmětu jejich zájmu, intelektuální práce je u konce. Poté přistoupili k druhé fázi koncentrace. Využili svoji intuici a smysly, aby vnímali vše související s palmou. Vnímali její tvar, pozorovali její barvu, čichali a ochutnávali. Poslouchali její vnitřní hlas. V poslední fázi prováděli duchovní cviky na koncentraci. Už o palmě nepřemýšleli, ani nevnímali její tvar a zkoušeli se přenést do jiné bytosti. V tomto stádiu jejich ego zmizelo a žáci objevili své vyšší já. Čas zmizel. Ticho rozšířilo jejich vědomí. Jejich paže se proměnily ve větve a vnitřní klid zaplavil jejich prázdnotu. Tímto způsobem mohli zvyšovat svoji vitální energii, svoji vibrační frekvenci spolu s ostatními kolegy na stejné hladině vědomí. Nacházeli se ve stejné fázi na cestě reinkarnacemi.
Vnitřní fasáda chrámu otočená do nádvoří je velmi podobná fasádě v Dendeře. Jejich ústřední styl je velmi podobný. Oba chrámy byly přestavěny podle plánů Imhotepa, architekta Sakkáry. Stěna mezi sloupy filtruje světlo a dovoluje mu vstoupit do chrámu jen úzkým otvorem. Uvnitř chrámu tedy panuje polotma, ideální pro pozorování hvězd. Dvě ohromné sochy Hóra, jestřába s dvojí korunou Egypta, lemovaly vstup do sloupovité Haly života. Dnes tu zůstala jen jedna socha z černé žuly. Když vstupujeme do Haly života, okamžitě pocítíme změnu teploty a klidnou atmosféru. 12 masivních sloupů podpírá strop, který nikdy nebyl vyzdoben. V této hale, jež sloužila k denní práci žáků, vytvářejí vysoké sloupy s nádhernými hlavicemi pocit rovnováhy a trvalosti. Stejně jako v Dendeře, i zde se nachází malá místnůstka, kde uchovávali papyry, se kterými pracovali písaři, a také ty, jenž sloužily k výuce žáků.
ÚROVNĚ VĚDOMÍ
První úrovní cesty evoluce je khabit neboli čas temného stínu, kdy je člověk prakticky zvířetem. Chová se jako neklidná bytost s nekontrolovatelnými vášněmi a automatickými instinktivními reakcemi. Jeho chování je plné nenávisti, zloby a divokých instinktů a jeho výsledkem jsou jen úzkost, utrpení, samota a neštěstí. Po mnoha životech je konečně unaven tímto utrpením a pochopí, že ubližováním ostatním provokuje pouze vlastní neštěstí.
Poté jeho duše postoupí do druhé úrovně vědomí zvané ba neboli čas světlého stínu. Zde člověk objeví svoje pocity a naučí se milovat, ale ještě neovládá svoje emoce. Pořád je pro něj život peklem.
Když dosáhne třetí úrovně neboli času dýchajícího srdce, dostane se do opačného extrému. Projeví se v osobu neustále myslící na druhé, řešící jejich problémy a ulevující ostatním od bolesti. Ani to ho nenaplňuje štěstím. Jeho klid závisí na ostatních lidech, ale on je nerespektuje. Chce měnit jejich životy tak, jak myslí, že je to správné. Tento přístup ústí v konfrontaci jeho přesvědčení s názory druhých, které on ale nerespektuje. Když prožívá těžké situace, ze kterých by se měl poučit, myslí si, že je to nefér, protože sám sebe vidí jako dobrého člověka, který žije jen pro druhé.
Zadními dveřmi se dostaneme do Haly zjevení, kudy vynášeli zářivou sochu Hóra ve zlaté lodi ze stínu jeho svatyně a používali ji při obřadech a procesích. Propojení tohoto chrámu s chrámem v Dendeře je také patrné v dekoraci sloupů. V jejich hlavicích se objevuje postava bohyně. Nalevo se nachází místnost, kde byly přijímány obětiny. Nachází se tam také místnost, kde se připravovalo a skladovalo kadidlo. Napravo je hala čistoty, kterou používali kněží při svých každodenních rituálech očisty. Dveře z ní ústí k jezírku a studni.
Kněží si své žáky vybírali mezi těmi, kdo byli nejvíce plni respektu a starostlivosti a kteří vykazovali alespoň třetí úroveň vědomí. Dali jim informace a naučili je, jak si je mají ověřit. Naučili je zvyšovat hladinu jejich vibrací. Nejprve se učili ovládat své instinkty, strach ze smrti, obranné a agresivní sklony. Museli absolvovat vysoce nebezpečné situace. Naučili se věřit ostatním. Po několika letech se naučili ovládat svoje emoce, touhy a potěšení a pochopili, že jejich tělo je součástí vesmíru, ale na jiné úrovni. Aby to mohli pochopit navštívili chrámy v Kom Ombo, Philae, Der el Bahrí a v Luxoru.
Tak se dostali na čtvrtou hladinu vědomí - sekhem - a připojili se k lidem, kteří se narodili na této hladině, ke kterým je dovedl učitel míry. Naučil je, jak jméno a čísla určují tvary všeho. V chrámech, jakými byla např. Dendera se stali kabirím, měřiteli oblohy a učili se, jak cykly hvězd ovlivňují člověka a také o základních silách, o vibrační frekvenci tónu F, o zlatém řezu a květu života.
Z Haly zjevení se dostaneme do chodby se schodišti navrženými stejně jako v Dendeře. S točitým schodištěm napravo a přímých schodištěm nalevo vedoucími na terasu. Procesí s Hórovou lodí vystoupalo po točitém schodišti na terasu a počkalo na východ slunce v den rovnodennosti. Po 4000 let zaznamenávali pohyb hvězdy Canopus nacházející se nad jižním pólem. Při obřadech na terase přijímali speciální energii rovnodennosti a oslavovali schopnost člověka dosáhnout neutrality.
Žáci neměli povolený přístup do ostatních místností chrámu. Jen kněží mohli procházet chodbou do předpokoje a do svatyně zlaté lodi, kde uchovávali přenosný svatostánek používaný při procesí. V této kapli se nachází moderní reprodukce, která nám přibližuje velikost a tvar původní lodi (najít obr. Lodi ve svatyni Edfu). Předpokoj obětin vedl do tzv. Čisté kaple, otevřené kaple, kde sochy základních sil vesmíru, přijímaly sluneční záření a obnovovaly tak svoji energii. Na stěnách chrámu se nachází mnoho reliéfů objasňujících tajemství vesmíru, důvod reinkarnace, způsob, jak se dostat na konec cesty a stát se nadčlověkem.
Na jednom reliéfu faraón Ptolemaios IV. obklopený platanem, stromem života, dalším symbolem bohyně Hathor, dostává od Hóra palmu se svým osudem, s lekcemi, které se ve svých reinkarnacích musí naučit, aby dosáhl osvícení. Na druhé straně stojí Nekhbet, jež mu předává jeho bezprostřední osud, ten, který zažije v tomto životě jako faraón. Egyptská civilizace byla založena na reinkarnací jako procesu získání a ověření vesmírných pravd. Duše člověka se vtěluje, aby se poučila z důsledků svých rozhodnutí a pomaloučku se proměňovala ve flexibilní a moudrou bytost, až se nemá čemu více učit a jeho duše je osvícena.
Z vnější světelné strany až k temné svatyni se podlahy chrámů postupně zvyšovaly, aby kněží při ceremoniích mohli pozorovat část oblohy přes hlavy svých žáků. Svatyně je nezávislou místností uvnitř chrámu obklopenou dalšími prostory. Slunce sem dopadá světlíky a ozařuje původně barevné stěny. V hlubokém nitru chrámu se nachází svatyně, kde kdysi stál naos, granitová schránka ukrývající sochu Hóra, symbolu spirituálního znovuzrození a okamžiku, kdy se člověk proměňuje v nadčlověka. Tento okamžik představuje zrození Hóra. Kolem svatyně se nacházejí reliéfy odkazující k okamžiku osvícení. Když člověk dojde k porozumění, stane se z něj respektující a spravedlivá bytost, která přijímá všechny situace jako dokonalé a to i ty nejbolestivější, protože zvyšují pochopení toho, kdo jimi prochází. Zlý člověk se stává dobrým, dobrý spravedlivým a spravedlivý moudrým. V tomto okamžiku se dostaví osvícení. Duše se znovu narodí, ukončí se cyklus reinkarnací na této úrovni a cesta zdokonalení se posouvá do vyšší hierarchie.
Muž, který se narodí jako tělesný, se obrodí jako duše. Končí jeho evoluce z původní animální fáze k fázi věčné spirituality, z dočasného v trvalé vědomí, ze smrtelnosti v nesmrtelnost. Trvalá láska v jeho myšlenkách, slovech a očích způsobená tímto porozuměním, donutí ego i cyklus reinkarnací zmizet. Svatyně je obklopená kaplemi zasvěcenými principům a silám podílejícím se na evoluci vědomí. Osiridova kaple mohla být snadno rozpoznána lidmi, kteří neměli dovolen přístup do chrámu, ale znali reliéfy na vnější straně. Proto se mohli přiblížit a zanechat zde svoje dary.
Další kaple patří Khonsuovi, synovi Mut, ženské charakteristice jediného Boha a Amon-Ra, maskulinního principu. Jejich spojením vzniklo lidské vědomí. Khonsu je jméno nově zrozeného vědomí, když začíná svou evoluční pouť. V kapli Amon-Ra, stvořitele vědomí, se nacházejí informace o procesu evoluce. Další kaple je zasvěcená devíti fundamentálním silám. Centrální kaple je zasvěcená Hórovi. Na jejích stěnách je vyobrazeno poznání ústící v osvícení, poslední fázi reality. Do tohoto chrámu vstupovali žáci na čtvrtém stupni vědomí, jen málo z nich dosáhlo pátého stupně – sahu. Zde se učili o smyslu cyklu reinkarnací, pochopili význam neutrality.
Pak pokračovali ve své cestě zdokonalování a odpluli do Karnaku, do chrámu lidského vědomí, kde hledali moudrost skrz umění a poznávání nevědomí a odhalovali řetězec svých reinkarnací. Naučili se žít v lásce a pochopili, že jednoho dne všichni lidé dosáhnou duchovního znovuzrození a osvícení a otevřou tak bránu k další úrovni vesmíru.
http://okemboha.mysteria.cz/8dil.htm
