Jakkoli si obě tvrzení odporují, představují dvě strany jedné mince. Jen my odpovídáme za to, jakou cestou jdeme. Hledání viníka svých problémů, ztrát, zmeškání, je výmluvou své vlastní zrady. Zrady sama sebe. Převzít zodpovědnost za všechny své sny, přání a touhy, které jsme chtěli uskutečnit? Za všechny promarněné příležitosti? Za to, co jsme nakonec vzdali? Proč? Vždy se přece našel nějaký důvod. Překážky, klacky pod nohama, prohry. Vesmír tyto myšlenky jen potvrzuje. Padáme zpět do letargie, sebelítosti, marnosti, hořkosti. Je z toho cesta ven? V okamžiku, kdy za všechny své nezdary přestaneme obviňovat druhé, ukazovat na ně prstem a hledat výmluvy, přestaneme přijímat život z venku do sebe. Začneme jej tvořit. Ze sebe ven. Jak to udělat? Rozhodnou se! Jak změnit směr myšlenek, udělat první krok a začít: ZDE