JSEM ŽENA !

Rozum tu vzpomínku dávno potlačil, ale v podvědomí pořád je. Nemilosrdná, jako pětka v žákovské.  Maminčina něžná ruka, dotek na bříšku a miminko se tetelí samou láskou. Už mě čekají, tolik se na mě těší! Ale je čas, spousta času. Ještě si můžu hovět v teple lásky, bezstarostně, dosud vnímající světlo, z kterého přicházím naplněna očekáváním. Těším se na lidi, kteří se těší na mě. Budu jejich radostí a štěstím. Protože Já jsem láskou, radostí a štěstím. Proč by to mělo být jinak? "...a tak jsem mu koupil balon, klukovi..." zaslechnu najednou radostný hlas. Co to? Já jsem holka, tatínku! Slyšíš??? Nevnímá mě. Ale já už vím. Něco je špatně. Zamrazí mě. Od té chvíle je všechno jinak. Co tu dělám? Kam jdu? Bože, pomoz mi, vždyť jsi mi slíbil... Ještě mám čas, dokonce jsem tu schovaná přes termín. Nikam se mi nechce. Týden, dva, celé tři týdny si dávám načas. Chci ten okamžik co nejvíc oddálit. Bože, kde jsi? Pomoz mi, prosím, budu to potřebovat! Ač holka, vydávám se na Cestu. Je nelehká. Však na své pouti nejsem sama. Je mnoho těch, kteří mi pomáhají . A já jim za to děkuji. Pomohli mi poznat se, přijmout se takovou, jaká jsem. Děkuji za poznání zdroj: Z jedné z terapií - práce s vnitřní ženou

Autor příspěvku