Psáno historií před 5 lety...

Děkuji každému, kdo zavítal na tyto stránky. Naše setkání není náhodné. Nic se neděje jen tak. Život už to tak zařídil. Potkáváme se, abychom se něčemu naučili. Navzájem si zrcadlíme věci pěkné i ošklivé. Jak rádi bychom ta zrcadla někdy rozbili! Stačí se podívat: Co vidíme ve svých očích? Lásku a odpuštění? Zlobu a hněv? Ne nadarmo se říká: Třísku v oku bratra svého vidíš, ale trám v oku svém nikoli.

Ukazujeme občas na věci, které se nám nelíbí? Jedním prstem zaměřujeme, ale kolik prstů ukazuje zpět – směrem k nám?

Někdy se řízneme. Ani nehoda není náhoda. Naše JÁ nás varuje, že děláme věci jinak, než jsme od vesmíru nastaveni. A proč většinou do ukazováčku? Prochází v něm (podobně jako Zemí poledníky) energetická dráha tlustého střeva. Střevo vylučuje nestrávené, škodlivé. Tak proč v sobě urputně držíme staré křivdy, bolesti a nechceme odpustit? Druhým, ani sobě. Zácpy a rakoviny tlustého střeva budiž dostatečným varováním.

Moudrý vesmír nám dal nástroje, jak vracet věci do původní harmonie. Bolest i chaos, zmatek i nemoc, to vše lze dát opět do pořádku - pokud pochopíme, proč bolest a nemoc přišla. Přijměme fakt, že jsme tu jako ve škole.  Trénujme, abychom se naučili vše důležité. Nebo nadávejme na život. Na druhé, kteří nás nechápou a ubližují. Pak se s jedním trenérem rozloučíme, ale další podobné přitáhneme. Máme na výběr: Jsme oběť, nebo tvůrce?

Objevme Světlo, které je v každém z nás.

P.S. Dnes 4. 5. 2020, téměř po 5 letech odmlčení vrací mě Život na stránky Světla zpět. Návrat z druhé strany nebývá jednoduchý. Když se však překonávání životních lekcí stane každodenní zábavou, Cesta stává se Cílem. A za ty návraty to stojí!