Zuby považujeme za něco samozřejmého ke kousání a zpracování stravy, snažíme se  o jejich estetický vzhled a udržujeme je již od dětství vštípenými návyky v čistotě. Pokud nějaký zub vybočuje nebo se vyklání, je snaha dostat ho zpět do řady. Pokud nás zub rozbolí, necháme ho opravit, nahradit (nakonec protézou celého chrupu) a většinou to nijak nespojujeme s námi samými – naším životem.

     A přesto právě to má velký význam: každý zub, jeho postavení a kondice úzce souvisí s naším světem přání, talentů, pocitů, činů, zklamání atd. Navíc podle čínské medicíny leží zuby na jednotlivých meridiánech a jsou tak propojeny se vším, co se v těle i duši děje. Chrup jako celek i každý jednotlivý zub o nás něco prozrazuje („podívat se někomu na zoubek“) Pojďme se na to podívat podrobněji.

Začneme skoro od Adama, naše tělo v sobě nese paměť na miliony let přírodního vývoje, evoluci. například jsme měli kdysi žábry a jejich pozůstatek je dnes součástí lymfatického systému. Lidský zárodek - embryo v počátcích svého života v rychlosti zopakuje miliony let evoluce.

Při vývoji prvních buněk embrya se tyto rozdělí na tři takzvané plátky:

Vnitřní entoderm stačil pozemským živočichům, dokud žili v moři, z entodermu se dodnes vyvíjejí orgány související se zpracováním potravy, přijatého sousta. Střeva, játra, plíce atd. Na řízení stačil mozkový kmen – rozšířená mícha.

Střední plátek se vyvinul, když život vystoupil z moří na zem, vyvinuly se z něj orgány zajišťující stabilitu těla, výkonnost a tělesnou obranu. Svaly, kosti, šlachy atd. Vznikl malý a velký mozek.

Vnější plátek se objevil, když živočichové začali žít ve skupinách, vyvinuly se orgány zajišťující ostrahu, kontakt, plození, a ochranu vlastního území – na to jsou třeba zuby, konkrétně zde tvrdá sklovina. V mozku přibyla šedá kůra mozková.

 Stojíme dnes na vrcholu té velké pyramidy evoluce a vše si naše tělo pamatuje, v případě ohrožení „revíru“, problémech něco strávit, zkousnout, ztrátě sebeúcty (slabá konkurenceschopnost), při konfliktech z odloučení apod. naše tělesné orgány reagují stále stejně, jak se naučily za miliony let evoluce. Té reakci se pak říká onemocnění, neboť evoluce je  z našeho pohledu slepá a klidně nás to může i zabít, když např. prastarý evoluční mechanismus „zpevňuje“ buněčným bujením střevní stěnu. Medicína to nazývá nádor.

 Každý orgán má něco, můžeme to nazvat spínací relé na odpovídajících částech mozku. Základem onemocnění je duševní konflikt, umocněný vnějšími vlivy (strava, prostředí), platí to i pro zuby. Nastane-li vážná konfliktní situace, začnou probíhat změny na  příslušném orgánu a v příslušné mozkovém relé dojde ke vzniku zvláštního obrazce, tzv. Hamerova ohniska, lze to na CT vyfotit. Toto vše se děje za spolupůsobení mikroorganismů a má to biologicky evolučně opodstatněný smysl.

Podle umístění kazu aj. můžeme vypátrat emoční problém, slabé místo v životě dotyčného jedince.

Sklovina patří k vnějšímu zárodečnému plátku, to znamená, že sklovina je jakási sliznice vytvořená ze slonoviny. Je to ta nejtvrdší část. Hamerovo ohnisko v tomto případě leží ve mozkové kůře, mezi hemisférami, přední paramedian.

Obsahem konfliktu je obranný konflikt „nesmět kousnout“ (ovčácký pes by jezevčíka kousnout mohl, ale nesmí). Při bližším zkoumání o jaké téma se v životě dotyčného jedná zde opět rozlišujeme na řezáky, špičáky a stoličky, je–li levák či pravák apod. V aktivní fázi konfliktu se vytvoří defekt na sklovině, nesprávně nazvaný „kazem“. Ve fázi léčení dochází k pomalé obnově, to znamená k opravě defektu na sklovině, bezbolestné, ovšem s případnými nepříjemnými pocity, citlivostí na teplo/zimu nebo sladkost/kyselost. Hojení probíhá v principu automaticky, přirozeně za předpokladu, že by se zde neobjevily žádné nové recidívy.

2/ Díry uvnitř zubů, přesněji řečeno osteolýza dentinu. Dentin – zubní kost - patří k mezodermu, střednímu zárodečnímu plátku, řídící centrum je v bílé hmotě velkého mozku. V aktivní konfliktní fázi dochází k úbytku buněk, vznikají díry.

Může být například u dítěte, které je ve škole přetěžováno. Hamerovo ohnisko (spínač) leží v přední části velkého mozku. V aktivní části konfliktu vznikají tedy díry v zubech, ve vnitřku zubu, které by sice byly vidět na rentg. snímku, ale bývají objeveny pouze náhodou, protože zub v této fázi ještě nedělá problémy. Ale při velmi dlouhém, úporném konfliktu, nebo probíhají-li krátkodobé recidívy, může se takový zub při silném poškození i spontánně rozlomit.

V hojivé fázi,  pokud individuum konflikt vyřeší, tedy v přeneseném smyslu někoho kousne za účelem sebeprosazení,  zde začíná rekalcifikace skrze vytváření nových usazenin v zubní dřeni, s výsledkem, že původní díra je poté dokonce pevnější než dřív. To je biologický smysl, který se u tohoto typu zárodečného mezodermálního plátku  projeví na konci léčivé fáze. Tragické je pouze to, že díra v zubu začíná bolet teprve po nástupu léčivé fáze, totiž roztažením periostu (ozubice zubu), která je velmi citlivá. Nyní se ale zubař zavrtá a spadne do díry, zub umrtví nebo eventuelně zub vytrhne, přestože by se byl léčil sám za občasných bolestí, i kdyby se vůbec nic nepodniklo. Ovšem jenom tehdy, pokud se nevyskytnou žádné nové duševní konfliktní recidívy.

 Konflikt ztráty sebeúcty, uraženého sebevědomí, nemožnost se prokousat něčím ve svém životě. Chronické neřešení problémů, defenziva, ústup, mrtvolně statický stav, ochromená sebedůvěra a odvaha, uzavírání kompromisů místo jasných řešení, rezignace, navenek klidná situace, uvnitř stav vyčerpání, chlad. Poslední stádium vypadávání zubů znamená ztrátu životní energie, nepoužívané zbraně vlastního sebevědomí se zahodí, člověk se stává bezmocný.

Duševní stav „nemohoucnost kousnout“ má vliv speciálně na spodní a horní čelist protože i čelisti patří k oblasti velkého mozku, mezodermu, tedy ke střednímu zárodečnému plátku, stejně jako dentin. Mluvíme o tzv. „parodontóze“, při níž se zjevně neustále prodlužují zubní krčky tím, že se dáseň stahuje zpět, takže se zuby nakonec začnou viklat. Také zde je příčinou odvápňování, osteolýza čelisti kolem zubního krčku. Následkem toho se při kousání „vyklubává“ viklavý zub v příliš širokém kráteru. Tím se stále víc natrhává a vytahuje dáseň a krčky se jeví být stále delší, a pak se může přihodit, že se viklavý zub snadno vylomí. Ve fázi léčení se věc zdánlivě ještě zhoršuje: Při bolestech nebo případných krváceních mluví zubař obvykle o hnisavém vředu kořenu, protože okostice zubu čelistní kosti se rovněž vytahuje, což dělá velké bolesti zubů. Často vychází kalus (usazeniny) ven do ústní dutiny, protože zub je viklavý a osteolýza nemůže být těsně uzavřena (nasládlá chuť v ústech). Z tohoto důvodu osteolýza často nemůže být správně rekalcifikována a tím zhojena.

Duševní konflikt ztráty sebehodnoty, zabržděný vývoj. Vně zubů se usazují černé vápenité usazeniny, (cimbuří hradu zdobí černé fangle na znamení smutku ze ztráty vnitřního pána, který nás vedl) , zatímco uvnitř zubů a kostí se vápník (opora stavby těla) ztrácí. Nevyužitá zbroj reziví – skvělé podmínky pro karies – hnilobu. Usazování vápníku do cév, zejm. v pozdějším věku = už nedovedu využít impulsů ducha k potřebným změnám života. Lidově se výstižně říká „zkostnatělé“ myšlení a postoje - to vede k obráceným procesům vápníku, tuhnutí, kornatění na nesprávných místech. Usazování vápníku napovídá o směřování  života do oblasti neživé minerální říše.

Kořenový váček - vztah k vlastní v podvědomí usazené nevyjádřené agresi – dlouhodobá konfrontace s problémem, které jedinec nedokáže účinně vzdorovat a reaguje pocitem marnosti a frustrace – lidé něčím „převálcovaní“.

Umrtvení kořene – zabití zubu a tím i vyřazení „kontrolky“ systému, jednoho vojáka v šiku prosazování našich zájmů. Může vzniknout ložisko druhotných fyzických a psychosomatických poruch, téma příslušného zubu zůstává doživotní slabinou.

Krvácející dásně – nezvládnutá agrese (naše podstata utrpí poškození i při malé vnější zátěži), psychická labilita, snadno zranitelné sebevědomí, nedostatek sebedůvěry, snadné pády do depresí

Mylolýza – opotřebení skloviny na jedné straně zubu – člověk se cítí odírán bližními, nedostatek vlastní obrany.

Skřípání a zatínání zubů ve spánku – uvolňování potlačené agresivity obrácené dovnitř, není vpuštěna do vědomí

Předkus – labilita v krizových situacích, duch dominuje, tělo zaostává, potíže s uplatněním – nerozhodnost, bázlivost – tendence stáhnout se zpět.

Zákus – spodní čelist vpředu – strnulost, jednání podle dogmat a stereotypů bez zpětné vazby na vědomí důsledků.

Zuby vyosené: směrem dovnitř – introvert se sklony k „užírání se“ ; zuby vyosené ven – přílišná ventilace agresivity směrem ven.

Zuby křivé – stav a poloha zubů má vypovídající schopnost o nás. Poloha zubů je zrcadlem světa našich emocí.To, jak zuby narostly, má psychosomatickou souvislost s příběhem a osudem člověka i jeho rodu. Zuby jsou zápisem naší karmy (index mravnosti našich životů – co zaseješ, to sklidíš). Při použití rovnátek pozor na atrofii kořenů. Také může u dítěte dojít ke změně chování.

Mléčné zuby nevypadnou samy – dítě se nemůže nebo nechce stát dospělým

Náhrady, protézy, korunky – předstírají zdraví tam, kde původní atributy byly již promarněny a příslušná energie je v rozvalinách.

1. řezáky: Znamenají rodiče, obecně muže a ženu. Reprezentují vůli a sebe prosazení. Souvisejí s ledvinami. Mezera mezi předními zuby (diastema) = problémy se vztahem k rodičům, příp. k ostatním lidem. Jedinec jako dítě vnímal ve vztahu rodičů nějaký rozpor. V partnerském vztahu je člověk přitahován partnerem, přičemž ho zároveň nějakým způsobem odmítá, odhání. To je nesoulad v archetypech muže a ženy vyjádřený mezerou mezi zuby. Žena s diastemou má ve vztahu pocity nejistoty, muž s touto ženou taktéž.

2. řezáky: Zobrazují poměr k jedničkám, archetypu rodičů. Jak se jedinec srovnává s rodiči? Např. kříží-li dvojka vlevo přes jedničku, znamená to nesouhlas s matkou, případně s rolí ženy, jak ji matka pro dítě reprezentuje. Z polohy lze usuzovat na temperament. Vystupuje vpřed = sebeprosazení, ale konflikt. Výrazně menší než 1 = přívětivost, podřízenost. Meridián1 a 2: ledviny, močový měchýř, element voda.

3. špičáky: Souvisí se změnami, jimiž člověk v životě prochází. Objevují se v počátku puberty, období růstu vlastním směrem. Přestavují vitalitu, chuť do života, zdravou agresi za svoje zájmy. Určitě se nemají trhat, došlo by ochabnutí životní síly. Když dolní při skusu přečnívají horní = vnitřní konflikt, potíž zaujmout svoje místo. Mají vztah s vaječníky. Meridián 3: játra/žlučník. Játra jsou podle čínské medicíny elementem dřeva, což odpovídá špičákům, souvisí s růstem člověka.

4. předstoličky: Zastupují naše individuální tužby – já chci – ego. Když se u dětí odstraní kvůli místu, utrpí vědomí vlastního já. Symbolicky to odpovídá, zub – já – ego si musí udělat pro sebe svoje místo a udělá, pokud jeho nositel se tak také chová. Mnoho dětí je rodiči ze strachu omezováno ve vlastním rozvoji – zub se pak tísní v malém prostoru. Jeho odstranění může znamenat sklon k sebe podceňování a podléhání autoritám, dítě bude poslušné. Také může nastat podvědomá revolta vůči autoritám. Ale může vést i k otevření prostoru. Meridián: slezina, slinivka / žaludek    element země

5. předstoličky: Rozvíjejí téma čtyřek a vyjadřují „chci tvořit“, nápaditost, kreativit, tvořivost bez cíle. Plány je třeba uskutečnit, to pětkám svědčí. Meridián 4 a 5: slezina slinivka / žaludek

6. stoličky:   Jaké postavení chceme v životě zaujmout. Objevují se ve věku šesti let a mají  vztah k potřebě být milován, nesou paměť na dětství, odrážejí prožitá citová dramata, ztrátu blízkých osob i třeba zvířat mazlíčků. Proto se často šestky kazí jako první. Dolní stoličky. mají vztah s orgány podbřišku a kyčlemi, koleny Meridián 6 a 7: plíce / tlusté střevo

7.stoličky: odrážejí naše vztahy k okolnímu světu, my a okolí. Jaký odraz se vrací, jak na nás reagují bližní. Nejsou-li vztahy harmonické, sedmičky jsou též v nepohodě. Meridián 6 a 7: plíce / tlusté střevo, element kov. Stoličky jsou mlecí zařízení na zpracování potravy, konstrukce chrupu člověka ukazuje, že je uzpůsoben spíše na stravu rostlinnou.

8. zuby moudrosti: Jak už název napovídá, jejich souvislost bude hlubší, jsou energeticky spojeny se srdcem, podle množství metafor v literatuře a lidových rčeních lze usuzovat na význam srdce a tím i osmiček. Objevují se až kolem dvaceti let, tedy v době, kdy se začíná individuální rozvoj a vlastní životní cesta jedince. Mají vztah k našemu vnitřnímu Já, naší duši a také ke kolektivnímu vědomí. Jejich potíže upozorňují na problém v těchto hlubších rovinách, ve spojení se zařazením sebe do okolního světa.

U osmiček je obtížné stanovit konkrétní důvod jejich potíží. V každém případě se nemají odstraňovat bez vážného důvodu, může to mít dopad na celkové zdraví člověka, tělesné i duševní. Člověku to může zkomplikovat přístup ke svému vnitřnímu zdroji, univerzálnímu vědomí. Dnešní doba má za to, že nic podobného není třeba. Ale dávná moudrost východu učí následovat cestu srdce, staré křesťanské nauky radí dbát o svou duši nejen o tělo (hádání duše s tělem, oblíbené téma středověku). Též J.A. Komenský upozorňuje na „ráj srdce“ na rozdíl od „labyrintu světa“.  Meridián 8: srdce /tenké střevo, element ohně.

Zdroj: dr. Ruediger Dahlke, dr. Gerd.Ryke.Hamer, dr. Michele Caffine, dr. Fritz Kramer