Jsa ženou býti nenapadlo by mě dříve, že mám v sobě muže. Což o to, ve snu občas přišel obraz čehosi, co podobalo se oné myšlence. Avšak představy ty spojené byly se zcela jiným spojením...Pak mě život obohatil o informace, že muže mám v sobě stále, nejen v okamžicích onoho spojení. Upřímně jsem se zhrozila . Občas mám práce sama se sebou a ještě se vláčet s někým jiným. Neznám ho, nikdy jsem ho neviděla, nevím, co po mně chce, a vůbec, co je mně po nějakým cizím chlapovi? Jenže ouha! Čím víc ho od sebe odháním a hraju nevšímáka, tím víc se hlásí o slovo. Můj vnitřní muž, pravá polovina mého těla, můj rozum (často spíš nerozum). Nezbývá než mu jít naproti...Něco leží na zemi. Leží a nehýbá se. Jdu opatrně blíž. Je to tygr, vidím, že je zraněný. Ne tak na těle, jako na duši. Nemá sílu postavit se na vlastní. Obává se dalšího zranění - zrady. A tak tu leží a nezvedá se. Občas jde někdo kolem a jen tak do něj kopne. To mu bere poslední zbytky síly a odvahy. Dlouho trvá, než najde chuť zvednout se. Tolik toho potřebuje najít! Pevnou půdu pod nohama, chuť stát pevně na svých nohách, ztracenou odvahu, smysl života...pomalu a nejistě se zvedá, jeho síla se probouzí. Vnímám jeho pozvolnou změnu. Do očí se vrací život, zájem, radost a odhodlanost. Zdá se, že našel to, co hledal - svoji vlastní identitu. Své místo vedle vnitřní ženy.A tak tě vítám v sobě, můj vnitřní muži. Tvá síla budiž pochválena. I tvé spojení s mojí vnitřní ženou. Buďte spolu v lásce a harmonii...Děkuji vám oběma
Pak mě život obohatil o informace, že muže mám v sobě stále, nejen v okamžicích onoho spojení. Upřímně jsem se zhrozila 
. Občas mám práce sama se sebou a ještě se vláčet s někým jiným. Neznám ho, nikdy jsem ho neviděla, nevím, co po mně chce, a vůbec, co je mně po nějakým cizím chlapovi?
Jenže ouha! Čím víc ho od sebe odháním a hraju nevšímáka, tím víc se hlásí o slovo. Můj vnitřní muž, pravá polovina mého těla, můj rozum (často spíš nerozum). Nezbývá než mu jít naproti...
Něco leží na zemi. Leží a nehýbá se. Jdu opatrně blíž. Je to tygr, vidím, že je zraněný. Ne tak na těle, jako na duši. Nemá sílu postavit se na vlastní. Obává se dalšího zranění - zrady. A tak tu leží a nezvedá se. Občas jde někdo kolem a jen tak do něj kopne. To mu bere poslední zbytky síly a odvahy.
Dlouho trvá, než najde chuť zvednout se. Tolik toho potřebuje najít! Pevnou půdu pod nohama, chuť stát pevně na svých nohách, ztracenou odvahu, smysl života...pomalu a nejistě se zvedá, jeho síla se probouzí. Vnímám jeho pozvolnou změnu. Do očí se vrací život, zájem, radost a odhodlanost. Zdá se, že našel to, co hledal - svoji vlastní identitu. Své místo vedle vnitřní ženy.
A tak tě vítám v sobě, můj vnitřní muži. Tvá síla budiž pochválena. I tvé spojení s mojí vnitřní ženou. Buďte spolu v lásce a harmonii...Děkuji vám oběma
