10. DÍL - PHILAE, ŽENSKÝ PRINCIP Dnes se podíváme na ostrov Philae, od starověku zasvěcený kultu bohyně Isis, ženské síle, stvořitelce spirituality v ženské mysli a zamyslíme se nad tím, proč měly ženy v egyptské civilizaci privilegované postavení. Egyptský vesmír byl založen na páru. Na rovnocenném spojení maskulinního a femininního principu. Jejich úkolem bylo vytvářet pořádek uprostřed chaosu. Zdokonalovat svět a později ho zachovat na věčné časy. Kněží Hórova oka vysvětlovali lidu, že jediný Bůh, který je všudypřítomný, má svou mužskou část – moudrost s veškerými informacemi a ženskou část – homogenní substanci s nekonečnou láskou.   ATUM A NUN – PTAH A SEKHMET  - AMON A MUT   Na nejvyšším postu v božském a uspořádaném světě stál Atum, jediný Bůh, absolutní moudrost v ještě nemanifestovaném vesmíru. Jeho ženskou částí byla Nun, panenská substance, homogenní hmota, plodová voda, nekonečná láska. Atum a Nun, původně odpočívající pár, zaktivoval svoji božskou vůli a proměnil se v Ptaha a Sekhmet, ale dál zůstal tím samým a jediným Bohem. Nyní ovšem získal jiné vlastnosti, protože jeho vlastní vůle ho uvedla do pohybu. Ptah, mužská část jediného Boha, šířil kreativní informace. A Sekhmet, ženská část, se projevila jako substance lásky a vytvořila světlo, energii a zářící substanci pohybu. Ptah a Sekhmet představují množící se sílu všeho, co bylo stvořeno. Vznikají tak další páry kreativních božstev, fundamentální síly zvané neteři, extenze vyšší moci v božském vesmíru. Působením sálajícího ohně na původní myotickou substanci, vzniká Tefnut - vypařování vlhkosti a Shu - vzduch v pohybu. Tento pár božstev – Tefnut a Shu, pára a vzduch - pomáhají diferencovat původního ducha, kondenzují ho a materializují. Tím vzniká nový pár Ef - země a Nut - obloha.   Tak vznikly vesmírné světy, minerální království ve formě sluncí a planet, sluneční soustavy a galaxie. V tomto božském světě se zrodily ještě dva další páry - Osiris a Isis a Seth a Nephtys. Dva páry fundamentálních sil, jež mají na starosti evoluční proces všech materiálních forem ve vesmíru a jejich zpětnou proměnu v ducha. Působením těchto kreativních božstev je dále členěna původní hmota a na základě mnoha matematických kombinací vznikají různé vibrační struktury. Na planetě Zemi vznikají stacionární říše rostlin a mobilní říše zvířat.   V dalším tvořivém činu zplodil jediný Bůh svého syna, lidskou bytost s vědomým uvažováním, žijící pár – ženu a muže s potenciálem k rozmnožování. Tímto činem se Ptah a Sekhmet, pár proměňující vesmír, stali Amonem a Mut, femininním a maskulinním principem jediného Boha stvořitele. Ten připodobnil člověka k obrazu svému a umožnil mu, aby tvořil své vlastní myšlenky. Při stvoření člověka mu Bůh propůjčil svobodnou vůli, aby byli lidé schopni rozumět důsledkům svých rozhodnutí a mohli během svých mnoha životů postupně moudřet.   Egyptská struktura božského a lidského vesmíru byla založena na páru. Proto také žena se svým darem milovat, hrála důležitou roli v egyptské společnosti. Ať už byla žena královnou Egypta zastupující faraóna, kněžkou oslavující kult bohyní Isis a Hathor, či matkou toho nejskromnějšího dělníka, byla respektována a považována za rovnou muži.   ISIS   Ostrov Philae byl zasvěcen bohyni Isis. Postavě, jež jako Hórova matka symbolizovala mateřství. Isis zastávala v srdcích Egypťanů stejné místo, jako panna Marie u katolíků. I po tisících letech se dochovaly stovky jejích soch. Na mnoha z nich je zpodobena jako pečující a starostlivá matka nedávno narozeného Hóra. V očích katolíků zaujímá stejné místo jako Ježíšova matka. Ostrov obývali žáci a kněžky velebící její kult v rovnostářské společnosti. Žily tu stovky žen zvané Hemwet-neter, které žáky cvičily v hudbě, tanci a hrály na sistra během rituálů ve všech egyptských chrámech.   Isis je personifikací oddané matky, věrnosti a ženské lásky. Isis naplňuje substanci vyššími emocemi, extází a intuicí, která společně s nahromaděnou láskou a pravdou umožnila zplození Hóra, permanentního a nesmrtelného vědomí. Isis je síla, která vede člověka směrem ke spiritualitě prostřednictvím mnoha reinkarnací. Člověk postupně opouští svoji původní animalitu a stává se respektující, flexibilní a moudrou bytostí, která zažívá stav permanentního vědomí symbolizovaného Hórem, jejím nesmrtelným synem. Isis je základnou tohoto trvalého vědomí. Ve vnitřním světě každého člověka vyvolává vyšší emoce a zvyšuje jeho vibrační frekvenci. Isis propůjčuje vědomí vyšší dimenze a díky této inspiraci vznikají myšlenky, které se projevují v umění. Isis nás nutí hledat a rozpoznat Boha. Ukazuje nám duchovní cestu a každému člověku umožňuje, aby ve svém nitru cítil obdiv k Bohu, jenž ho dovede až k extázi. OSTROV PHILAE Ostrov Philae byl tedy zasvěcen této mateřské síle. Tento žulový ostrov se nachází uprostřed Nilu, za prvním nilským kataraktem, v Núbii, na hranicích egyptského a kušického království. Philae znamená ostrov nebo kopec nad vodou, který se objevil v dobách boha Ra. Už jméno ostrova nám napovídá, že toto místo bylo využíváno k posvátným účelům již od starověku. Během tisíců let sloužily tyto nádherné chrámy jako místa, jež propagovala egyptskou kulturu, umění a náboženství v Núbii a Súdánu. Nejstarší ruiny chrámu se nacházejí v jihovýchodní části komplexu. Zde stál chrám orientovaný k hvězdě Canopus, zasvěcené božstvu Mandulis. Tento chrám byl během jedné z válek mezi Egyptem a Núbií zničen. Vedle jeho trosek postavili Núbijci další chrám zasvěcený Arensnuphidovi, tak pojmenovali Osirida, manžela bohyně Isis. Pak ale ostrov ovládli Egypťané a postavili zde první chrám zasvěcený Isis. V roce 1250 př.n.l. nechal Ramesse II. vytvořit spis, v němž tvrdí, že to on nechal chrám přestavět. To samé v roce 680 př.n.l. prohlásil faraón Taharka. A v roce 560 př.n.l. faraón Amasis nařídil, aby byly vytesány sochy bohyně Isis. O 300 let později v jižním cípu ostrova postavil chrám král Nectanebo. V roce 250 př.n.l. se Ptolemaiovci, dědici Alexandra Velikého, rozhodli, že pootočí osu chrámu o 21° směrem k hvězdě Canopus, která se vlivem pohybu sluneční soustavy přesunula do jiné části oblohy. Chrámy orientované ke konkrétním hvězdám bývaly každých 300 až 400 let pravidelně rozebírány a znovu skládány, aby neustále sledovaly tu samou hvězdu, protože pohyb sluneční soustavy ji přemístil. Chrám musel být kompletně přemístěn a usazen na novou osu. V posledních letech se ale zájmy Ptolemaiovců více soustředily na Řecko a Makedonii než na soupeření s řeckými králi, mezi které Alexander Veliký rozdělil svoji říši. Umístění chrámu na ostrově celou situaci ještě více ztěžovalo. Proto se rozhodli, že postaví menší chrám, uspořádaný tak, aby bylo možné pozorovat nové postavení hvězd, aniž by posunuli původní chrám. Alexandrie se stala hlavním městem Egypta a řečtina oficiálním jazykem. V roce 31 př.n.l. byla Kleopatra poražena v bitvě u Aktia a po její sebevraždě upadl Egypt do rukou Oktaviána, jenž se přejmenoval na Augusta a stal se prvním římských císařem, který vládl Egyptu. Římští císaři ve Philae postavili další chrámy. Trajánus začal se stavbou chrámu, která nebyla nikdy dokončena. Hlavice sloupů mají tvar papyrů a některé dosud podpírají kamenné kvádry, které nebyly nikdy otesány a ozdobeny figurami bohyně Hathor. Philae bylo jedním z posledních míst v Egyptě, kde se soustředili kněží, uctívající starodávný kult. Odtud vyšly gnostické sekty, jež později pod jmény jako rozekruciáni, zednáři, ilumináti dále šířily tajnou egyptskou nauku. V roce 553 n.l. byl ostrov, jedna z posledních bašt egyptského pohanství, na základě výnosu císaře Justiniána zasvěcen svatému Štěpánovi a panně Marii. Ve 20. století zmizel ostrov na dně asuánské přehrady. Díky fondům UNESCA byl chrám kámen po kameni rozebrán a znovu postaven na ostrově Agilkija, který byl upraven do tvaru původního ostrova. Původní orientace chrámu byla zachována. Norman Lokhir otočil chrám 76° na jihovýchod tak, aby z něj bylo možné pozorovat pohyby hvězdy Canopus nad jižním pólem. Stejným směrem je otočen i chrám v Edfu. Původně byly obě věže po tisíce let orientovány 15° na jih směrem k polární hvězdě Canopus, čímž se potvrzuje hypotéza, že všechny egyptské chrámy byly otočeny buď ke Slunci nebo k nějaké hvězdě. INTERIÉR CHRÁMU Nad Nilem můžeme spatřit impozantní stavbu. Dva pylony a velký počet sloupů tvoří vnitřní nádvoří, které končí u Nectanebova chrámu. Velké vnější nádvoří má tvar lichoběžníku lemovaného dvouřadým sloupovým tvořeným 32 sloupy a uspořádaným do takového úhlu, že vytváří iluzi daleko hlubšího prostoru. Sloupy a dlouhá stěna se sériemi oken otočenými k Nilu vytvářejí krásný stín. Všechny sloupy jsou odlišné stejně jako pole s papyrem. Jejich květinové ozdoby mají rozličné tvary, které kdysi hýřily barvami. Ženy byly jako kněžky vysvěceny v chrámech zasvěcených některé z bohyň, např. Isis nebo Hathor. Kněžky měly na starost hudbu a tanec při rituálech ve všech egyptských chrámech. Ženy, které se věnovaly hudbě byly nazývány shemayet. Mohly také sloužit mužských božstvům či se stát písařkami. Ženy hrály na sistrum, jehož zvuk uklidňoval božstva a dovoloval mužské mysli odpočívat. Kněžky zasvěcené Hathor, bohyni představující ženskou sexualitu, lásku, hudbu a tanec, pořádaly extatické slavnosti, ale původ oslav bohyně Bat měl jiné sociální funkce. Tyto kněžky zatupovaly plodnost a učily muže, kteří vstupovali do manželství, jak milovat a jak správně uspokojit svoji nastávající manželku. Směrem na východ nad sloupy velkého nádvoří se nachází malý chrám zasvěcený Imhotepovi, veleknězi, který postavil stupňovitou pyramidu v Sakkáře a nakreslil plány chrámů v Dendeře a Edfu. Na prvním pylonu, stejně jako ve většině jiných chrámů, je vytesána podobizna faraóna, v tomto případě Ptolemaia XII., který svým žezlem poráží 9 nepřátel Egypta. Toto grafické a symbolické znázornění mělo potlačovat síly chaosu a proklamovat faraónovu moc. Faraón se nacházel na půli cesty mezi člověkem a Bohem a jeho úkolem bylo udržet pořádek v Egyptě a v kosmu. Soupeření chaosu a pořádku je příkladem duálního pojetí vesmíru tak, jak jej chápali Egypťané. Stejně tak i Egypt měl dvě země. Dlouhé údolí kolem Nilu zvané Horní Egypt a deltu otevírající se do středozemí zvanou Dolní Egypt. Faraón tuto dualitu spojoval. Nosil dvě koruny, aby dokázal svoji moc nad těmito dvěma územími. Tímto způsobem také spojoval člověka a Boha. Jeho tělo bylo považováno za schránku uchovávající královskou ka, duši spravující Egypt, která reinkarnovala z jednoho faraóna do druhého. Proto faraón, nejdůležitější ze všech žijících Egypťanů, představoval úroveň vědomí, kterou dosáhl lid během jeho vlády. Byl něco jako polobůh, reinkarnace ducha, kterého Bůh pověřil správou Egypta. Nový pylon má dva sloupy, na nichž vlály vlajky. Obě věže by měly být symetrické a spojené hlavním vstupem, ale ve Philae je v levé části brána vedoucí do Kaple zrození. Později, během nadvlády Římanů, byla postavena brána i v pravé věži. V této kapli slavili zrod božstev a jejích potomků, např. Hóra, a také mateřství Isis, když na obloze vyšla její hvězda Sírius a oznamovala příchod nového roku, letního slunovratu a záplav na Nilu. Kaple zrození se svými hathorskými sloupy nahrazovala hlavní chrám jako astronomickou observatoř předtím, než zde Římané postavili sloupy, které orámovaly lichoběžníkové nádvoří. Žádná jiná společnost si žen nevážila tolik jako Egypťané. Ženy a muže, díky svému filozofickému pojetí Boha, považovali za rovnocenné bytosti. Ženy měly stejná práva jako muži. Mohly vlastnit půdu, obchodovat a podnikat právní kroky. Ale v administrativě nepracovala ani jediná žena. Udržování pořádku měli na starosti muži. Lidu vládl faraón a muži spravovali říši. FARAÓNEM MUŽ NEBO ŽENA? Legenda tvrdí, že právo na trůn bylo předáváno po ženské linii a že legální dědičkou byla korunní princezna. Muž, který byl vybrán jako její manžel, se stal vládnoucím faraónem. Tomuto pravidlu musel vyhovět každý král. I když sám byl např. korunním princem, právo vládnout mohl uplatnit jen po svatbě se svou vlastní nebo nevlastní sestrou. Ale neexistuje žádná přímá linie dědiček, která by pravdivost této legendy dokládala. Faraóni byli polygamní a hlavní ženy Thutmóse III., Amenhotepa II. a III. nebyly královského původu. Pravděpodobnějším důvodem, proč si faraóni brali za ženy svoje sestry, bylo, že chtěli napodobovat bohy Isis a Osirida nebo Setha a Nepthys, kteří byli nejprve sourozenci a později i manželé. Tím, že si faraón vzal svoji sestru nebo dceru, se výrazně odlišil od ostatních lidí, kteří se tak nikdy nechovali, a postavil se na roveň bohů a zároveň potvrdil své právo vládnout. Aby se faraónem stala žena nebylo příliš obvyklé. Královna Hatšepsut získala tento titul jako poručnice svého nevlastního syna Thutmóse III., syna jejího manžela a nevlastního bratra Thutmóse II. Když se chopila moci, začala se oblékat jako muž a vystupovala jako silný vládce. Po skončení její vlády byla její faraónská minulost systematicky vymazána ze záznamů, aby lid zapomněl na to, že jim místo muže vládla žena. Nicméně některá zpodobení královny se zachovala. Ze 300 faraónů se jimi pouze 4x staly ženy, a to jen na krátkou dobu, za výjimečných okolností a jako poslední pokus jejich rodů o udržení moci. První z nich byla královna Neitokret, která se k moci dostala na konci 6. dynastie, na začátku chaosu, který je dnes označován jako 1. přechodná doba. Druhou byla Sebeknofru na konci vlády 12. dynastie. Třetí byla Tausret, která vládla po chaosu, který vyvolal Mojžíš svými deseti pohromami, když její manžel Sethi II. zemřel při plavbě přes Rudé moře. Čtvrtou se po zabití svého bratra stala Kleopatra předtím, než se stal Egypt římskou provincií. Všechny byly egyptskými královnami díky tomu, že se provdaly za faraóna a po jeho smrti nastoupily za zvláštních okolností na jeho místo. Kněží se mohli ženit, ale měli dovolenu jen jednu ženu. Všichni ostatní muži včetně faraóna mohli mít žen, kolik si přáli, ačkoliv většina z nich si vybrala jen jednu. Pokud se manželství nevydařilo, mohli se Egypťané legálně odloučit. Muž musel vrátit všechen majetek, který mu věnovala rodina jeho manželky a část svého majetku věnovat potomkům. Když tak chtěli učinit, stačilo, aby předstoupili před kněze a dva svědky a opakovali následující větu: „odcházím od tebe, své manželky (nebo svého manžela) a navždy tě opouštím, odvolávám svoje práva k tobě, doufám, že ti život přinese nového společníka“. Když projdeme kolem brány, ocitneme se na nádvoří stíněném sloupořadím. Dnes ho tvoří původní fasáda chrámu, na pravé straně podloubí s 10 sloupy a nalevo nový Chrám zrození. Na tomto nádvoří najdeme stélu s kartušemi Ptolemaia a Kleopatry, které pomohly Champollionovi rozluštit výnos vytesaný na slavné Rosettské stéle. Tento výnos ukládal lidu, aby uctíval faraóna. Protože je toto nařízení důležité pro pochopení vlády Ptolemaiovců, kdy byl chrám rekonstruován, shrneme jeho hlavní body: Vyhlašuje se, že každý chrám v Egyptě musí vedle kaplí zasvěcených bohům postavit jednu králi Ptolemaiovi a milovanému Ptahovi, před kterou musí být vytesána postava hlavního Boha chrámu, jenž mu předává vítěznou zbraň. Všechna tato vyobrazení musí být v egyptském stylu. A kněží ve svém posvátném šatu je musí uctívat 3x denně, pořádat rituály na jejich počest a během procesí musí nést sochu faraóna v úrovni s ostatními bohy. Egyptští kněží považovali člověka za zvíře, dokud se nenaučí ovládat svoje automatické chování vyvolané instinkty. Automatické instinktivní reakce umožňují zvířatům a člověku rozmnožování a ochranu života. Přitažlivost k druhému pohlaví nás vede k rozmnožování. Touhy jsou mechanismem přírody, který nás nutí, abychom zahnali nedostatek a zachovali život. Díky strachu unikneme ohrožení života nebo naopak zaútočíme. Žáci se učili, že divoké instinkty jsou omezením vyšší duchovní realizace. Škola mystérií měla chrámy, jenž se specializovaly na prohlubování vědomí a poskytovaly nezbytný trénink nutný k ovládnutí jednání. Ovládat instinkty agrese se žáci učili v chrámu Kom Ombo. Zde strach porazili tím, že pochopili, že není čeho se bát. Že smrt je jen krokem k dalšímu životu. Zjistili, že strach plýtvá životní energií potřebnou k udržení vnitřního klidu. Chrámy (např. ten ve Philae) zasvěcené bohyním žáci navštěvovali proto, aby je kněžky naučily ovládat jejich touhy vyvolané instinktem přitažlivosti. Touha v člověku iniciuje potřebu přitažlivosti. Následkem je reakce libosti nebo nelibosti v emocionálních centrech, která propojují mysl s pocity. Ale city jsou polarizované. Můžeme cítit radost i smutek. Můžeme být spokojeni, ale také naopak. Proto je důležité pochopit, co tyto pocity vyvolává a naučit se ovládat ty negativní.Negativní pocity totiž vyvolávají apatii.Odčerpávají naši vitální energii a udržují člověka na nižší vibrační frekvenci. Egypťané věřili, že cesta evoluce začíná ovládnutím vnitřních center a uvědoměním si automatických reakcí. Egypťané vysvětlovali emoce, chtíč a sexuální touhy prostřednictvím jejich rozpoznání a prožití. Nevědomá bytost snadno ztratí sebekontrolu. Snadno podlehne neznámým okolnostem a může lehce upadnout do deprese. Z tohoto důvodu tvořilo součást prvního tréninku kněží ovládnutí jejich tužeb. Naučili se, že aktivací nižších center a pocitů prostřednictvím lásky a pochopení dojdou ke klidu, harmonii a štěstí. Chrám kněží vnímali jako model světa na počátku stvoření. V tom okamžiku Bůh stvořil vesmír, z chaotických vod vybral hroudu země a učinil něco podobného, co se odehrávalo každý rok na Nilu, kdy se vylily jeho vody z břehů. Bůh se tak opakovaně zjevoval a přinášel zemi nový život. Svatyně, k níž se jde po schodišti, symbolizuje tuto hroudu stvoření. Stojí tu socha Isis, do níž se bohyně tohoto chrámu vtělila. Když vstoupíme dovnitř, ocitneme se na malém prostranství obklopeném sloupy. Budeme se nacházet uprostřed Haly života s velmi vysokými sloupy. Hala před vnitřními prostorami chrámu představuje bažinu v okamžiku stvoření, kde rostly rostliny a papyrus symbolizované chrámovými sloupy. Prostřední místnost někdy sloužila jako kaple, kde byly slunci vystavovány symbolické sochy, které při tomto starověkém rituálu obnovovaly svoji energii. Uctívala se zde vřelost slunce, které pomohlo stvořit svět. Slunce obnovovalo energii kreativních sil, které v lidském vědomí urychlují evoluční proces, jenž navrací hmotu Bohu. Na stěnu této místnosti vytesali Egypťané svoje představy o vesmíru. Nalezneme zde také mnoho rytin koptských křížů, symbolů nové filozofie, jež dorazila do Egypta, když se z Philae stal katolický kostel. Objevil se tak nový způsob pohledu na svět, který nejenže smazal tradiční představu o egyptské civilizaci, ale dokonce ji začal označovat za primitivní. Hala života neboli Per Ankh sloužila jako místo, kde vznikala svatá písma a kde také byla opisována a ukládána.Předloha byla nejprve nakreslena na papyrus a poté vytesána do stěny chrámu. Ve všech podobných místnostech v chrámech po celém Egyptě, byly také opisovány Knihy mrtvých používané při pohřebních rituálech. V Hale života zároveň bylo i vzdělávací centrum chrámu. Vyučovalo se zde teologii, umění, rituálům, magii, astronomii a medicíně. Model knihovny s nashromážděnými spisy se stal předlohou alexandrijské knihovny. V této hale hrály kněžky na harfu, zpívaly písně a skládaly hudbu, která doprovázena náboženské rituály. Egypťané se domnívali, že hudba má božský původ. Na stěnách chrámů nalezneme důkazy o tom, že při pohřbech a procesích používali mnoho hudebních nástrojů – bubny, flétny, cimbály a sistra. Tance, hudba a písně stimulovaly stvořitele a plodnost nemohla poklesnout. Vyhýbali se tak tomu, aby se kosmos vrátil ke svému původnímu chaosu. Kněžky se také staraly o nemocné, kteří přicházeli do chrámových sanatorií, kde u kněží hledali pomoc a znalosti. Hudba byla využívána jako lék na nemocnou duši a noty sloužily jako měřítko mezi Zemí a ostatními planetami. Tancem uctívali Boha, síly lásky, štěstí a hudby. Dále se dostaneme do Haly zjevení, která v tomto případě není klasickou halou spojenou bokem s exteriérem, kam lidé nosili svoje dary. Na jejích stěnách nalezneme scény, které stejně jako obrazy v jiných egyptských chrámech nemají pozadí. Komunikace mezi faraónem a Bohy se odehrává mimo čas a prostor. V chrámu probíhaly velmi dynamické rituály doplněné hudbou a zpěvem. Odříkávání rituálních formulí a vůně kadidla byla poctou božstvům, od kterých chtěli kněží získat podporu k další existenci ve vesmíru. Doplňovaly je každodenní liturgie a řada cyklických svátků, při nichž symbolické sochy ztvárňující mýtické postavy byly převáženy v lodích po Nilu z jednoho chrámu do druhého. Všechny části chrámu měly svou funkci. Ukazovaly, jak egyptští kněží rozuměli vesmíru. Skrz rituály utvrzovali svoji moc a legitimizovali sociální pořádek panující v jejich civilizaci. Dále následuje Hala obětin. Na levé straně se nacházela místnost se zlatou lodí, na které se při procesích přepravovala socha bohyně. Z Haly se po dlouhém a přímém schodišti dostaneme na terasu, kde se konaly obřady a kněží zde pozorovali hvězdnou oblohu stejně jako v dalších chrámech. Na stěně předpokoje svatyně je vyobrazen Ptolemaios V., který předává dary bohyni Isis. Zlaté stěny, které byly pokryty tepaným zlatem, již ztratily svoji původní barvu. Ve středu chrámu se nacházela Svatyně bohyně Isis. Stál v ní žulový oltář se zlatou sochou bohyně. Tato socha bývala při procesích a rituálech převážena ve zlaté lodi. Isis, egyptská panenská matka, která porodila Hóra po neposkvrněném početí, má na hlavě trůn. Je to symbolický trůn, jenž představuje nejvyšší čakru, v níž lidské vědomí po jejím dosažení setrvává věčně. Isis je řecký překlad egyptského jména Eset, jenž znamená trůn vědomí. Mnohokrát je znázorněna v podobě supa společně s kravskými rohy a zlatým diskem. Sup se pečlivě stará o svoje mláďata. Ve svém nitru přeměňuje hnijící substance v potravu, v nový život. Kráva, jež proměňuje rostliny v potravu představovala pro Egypťany symbol potravního principu. Její rohy mají tvar lůny, matky cyklů, a také opisují sluneční kotouč, zdroj života a osvětlujícího vědomí. Tato svatyně symbolizovala respekt, jenž měli Egypťané k mateřství. Respekt, založený na hledání řádu a rovnováhy. Řád a rovnováha legitimizovaly jejich pohled na svět. Zde bylo centrum všech rituálů, centrum božství, kde faraón nebo veleknězi v zastoupení celého lidu komunikovali s Bohem. Vytesané obrazy Bohů umožňovaly, aby Bozi ožili v myslích těch, kteří je spatří. Vtáhnou je do svých rituálů a symboliky darů. To je dědictví, které starověký Egypt zanechal lidu. Vize duálního vesmíru, místa, kde člověk prožívá extrémní protiklady, aby pochopil význam neutrality. Dokonalý svět navržený Bohem, v němž se nevědomý člověk během mnoha reinkarnací promění v moudrou bytost. Zvíře se stane nadčlověkem díky zkušenostem získaným na základě vlastních rozhodnutí. http://okemboha.mysteria.cz/10dil.htm