Každý má svůj osobní příběh. Dobře tedy, hodím do placu ten svůj. Je to IN.

Mám svůj osobní příběh. Miluji kurzy. Zvlášť když vím, že do roka budu podnikat z pláže. Mám to v hlavě, mám to na očích, a kamkoli se v bytě hnu, vidím obrázky moře, písku, zakopávám o drahá auta. Zblajznu snídani v posteli luxusního hotelu dříve, než mě taxi odváží do plného sálu. Tam již na mě všichni čekají.

Odpoledne dávám pravidelnou koupel. Svěží vítr oceánu chladí moje tělo rozpálené tropickým sluncem. Dopíjím lahodné mojito a nahmatám tablet. Lehce odfouknu jemná zrníčka bílého písku a mávám všem, co mrznou někde v dáli.

Zažívám své AHA momenty. Jsou úžasné! Raduji se z prodeje. Můj národ miluje akce.  Dobrá tedy, zlevním mu všechno. Proč druhým neudělat radost? To já ráda! Zvlášť když ji vidím sama (v pokladně).

Miluji kurzy. Už vím, jak nechat muži, co jeho jest, a konečně býti ženou. Už vím, jak hloupé je nadávat na doktory. Chci se vyléčit, nikoli léčit.

Miluji kurzy. Tolik mě naučily. O jednu moudrost se však podělím. Nenašla jsem ji v žádném z nich. Svým čtenářům ji dám zcela výjimečně zdarma. Začala jsem pěstovat nové návyky. Jeden z nich mě uchvátil: Přestávám dávat vedle sebe věci si podobné. Podnikajíc z kuchyně, učím se, co kam patří. Už v tom začínám mít jasno: Ocet pod cibulku, olej do pračky.

A také nepřestávám věřit svým snům. Jsou tu pro to, aby se plnily. Nejen o Vánocích :-)